Rok po té.

11.8.2003 - A je tu zase Srpen. Pro mnohé měsíc sladké dovolené, koupání, zahradničení, chalupaření zkrátka letních radovánek. Poslední měsíc prázdnin a také poslední měsíc léta. Svou klidnou tvář, ale umí tento měsíc, stejně jako každý jiný, předvést i po svém. A tak jak plyne čas a měsíce se střídají odchází jeden rok po druhém. Zastavme na chvíli čas a vraťme se zpět. Do měsíce kdy nezůstane kámen na kameni a stéblo trávy nezůstane ušetřeno. Budeme mluvit o loňském Srpnu. Srpnu 2002.

Pro mnohé v této zemi je navzdory času měsícem na který nechtějí nebo nemohou raději vzpomínat. Pro tuto část obyvatelstva značí utrpení a nelidskou dřinu v dusivých podmínkách uzavřených lokalit. Zároveň je však i obdobím vděku každému kdo alespoň trochu pomohl, přispěl, poradil, vzal za ruku nebo i jen vyslechl. A i dnes musíme poděkovat těm kteří nám pomáhali a kteří s námi byli dnem i nocí za cenu vlastního volna: hasičům, policistům, záchranářům, dobrovolníkům, humanitárním organizacím a také dárcům kteří porůznu tak jak kdo mohl dal kus ze svého movitého či hmotného majetku na pomoc těm kteří se doslova přes noc ocitli ve své nejhorší osobní krizi.

Srpen se pro nás stal jakousi životní zkušeností která předčí mnohé lidské představy. Bohužel však nejen ty dobré. Lidé ale mají jednu úžasnou vlastnost. Zapomínají. Stejně jako těžce zraněný si po čase nepamatuje na svou bolest tak i postižení povodní zapomínají na své rány. Snad právě vinou fyzických pochodů lidé rezignují na to co je trápilo před i po povodni. To vše by bylo v pořádku kdyby však právě vědomí jednotlivce netvořilo společné vědomí kolektivní. A tak právě tímto způsobem zapomínáme všichni. Po roce si již nepamatujeme na všeobecná předsevzetí zodpovědných politiků jak se budeme chovat v územích která odpradávna patřila řece. Jinak si totiž nelze odůvodnit postup Stavebních úřadů, které zcela proti jakékoli logice zdravého rozumu povolují další radikální zásahy do inundačních území.

Nejzajímavějším případem posledních deseti let je v tuto chvíli tolik diskutovaná hromada na prahu Modřanského jezu tzv. „Trefilova hromada“ která svou rozlohou způsobuje nedostatečný profil pro bezproblémové proudění rozvodněné Vltavy v kritickém místě, kde je profil i tak již nedostatečný vinnou nevhodné zástavby strakonické silnice coby sypané hráze vedoucí napříč celým inundačním pásmem řeky. Od roku 1993 kdy se tento podnikavec vrhl do sféry stavebnictví řeší Pražský magistrát jeho neustálé problémy s deponiemi na mnoha místech Prahy. Postup je vždy stejný. Od magistrátu si pronajme pozemek který pak zaveze stavební sutí a jiným mnohdy nebezpečným materiálem. Magistrátu pak nezbývá než deponie likvidovat na své náklady. Paradoxně však platí za odvoz stejného materiálu dvakrát, neboť je to právě magistrát kdo si firmu Trefil na odvoz materiálu ať už přímo či nepřímo sjednává. Jeho obliba však navzdory zkušenostem roste. Jak jinak si totiž vysvětlit že firma Trefil získala takovou zakázku jako je odvoz nánosů z říčního koryta v Radotíně či Modřanech. A tak se nánosy z loňských povodní objevují kde jinde než právě na zmíněné hromadě. O mnohém však zřejmě napovídá i fakt že se magistrát takovému jednání ani nebrání a tak se dlouholeté snahy Lahovických občanů míjejí účinkem i nadále.

Dalším obludným činem v našem okolí je plánovaná stavba železniční vlečky skrze inundační pásmo k Radotínskému přístavu. Zajímavým na celé situaci je však tvrzení řiditele státního podniku Povodí dolního toku Vltavy který celou připravovanou přestavbu přístavu podporuje právě proto že je v souladu s plánem rozvoje Hlavního města. Jak paradoxní tvrzení navzdory odborné veřejnosti, studiím a předchozím proklamacím které volají po vyčištění záplavových a zejména tohoto území od jakékoli nevhodné stavby. Sám ale dodává, že „mírně zhorší již tak složité odtokové poměry v této oblasti“.

Podobně podivně zapůsobila změna statutů dočasných objektů v Lipenecké tržnici na objekty trvalé a jejich obehnání ochranným protipovodňovým valem.
Podobně připravuje Magistrát v našem okolí mnoho změn a opět vše v souladu s územním plánem. Protipovodňovou ochranu obcí Velká Chuchle, Radotín či Zbraslav. Ta v našem regionu opět „o něco zhorší již tak složité odtokové poměry“ a promítne se negativně do výšky hladiny i při menších povodních. Přičemž ani v mnohých případech neřeší dopady povodně na tato území. Magistrát nedostatečně informuje své občany o důsledcích připravovaných změn. Co bude například Radotínu betonová zeď když se rozbouřená Berounka prostě pod Lahovický most nevejde?        


Můžeme ale již nyní zrekapitulovat čeho jsme svými protesty dosáhli:

-          dosáhli jsme zejména pozornosti politiků k řešení našich problémů.

-          dosáhli jsme nabídky magistrátu na odkup domů v naší obci

-          dosáhli jsme na zlepšení které pro nás znamená výstavba kanalizace a plynu


Čeho bychom ještě rádi dosáhli:

-          rádi bychom pomohli Praze při rozvaze o protipovodňové ochraně na odborné nikoli na politické úrovni ovlivňované lobistickými skupinami jako se to děje dnes

-          rádi bychom donutili magistrát aby připravil presentaci připravovaných protipovodňových opatření neboť máme pocit že informuje ledabyle a nedostatečně

-          rádi bychom aby se řešení protipovodňové ochrany stalo součástí společné koncepce krajů nikoli alternativou samotného hlavního města. Aby bylo ochráněno více a následně pak na obnovu vydáno méně právě z důvodu dostatečné ochrany.

-          více pomoci postiženým v Lahovicích a Lahovičkách ale samozřejmě se nebráníme pomoci i jinde


Co nás trápí:

-          zejména nás trápí nabídka magistrátu která přišla příliš pozdě. Není tak východiskem pro všechny naše sousedy. Jsou zde i lidé kteří mají domy velmi staré a cena za tyto nemovitosti by jim neumožnila pořízení domu nového. Jsou zde lidé staří, kteří nemají sílu začít znovu. Máme všichni něco společného, nechceme bydlet v panelácích. Jsme přesvědčeni že za bydlení musí magistrát nabídnout adekvátní náhradu. Jsme zvyklí na dům a zahradu. Možná, že kdyby magistrát s nabídkou přišel dříve než většina z nás poslední peníze z vyplacených pojistek utratila za opravy, bylo by rozhodování lehčí.

-          Arogance a bohorovnost některých politiků.

-          Arogance a nepochopení lidí kteří se stanou přímými účastníky protestů. Řidičů, cestujících. Jakoby nikoho nezajímal osud tří stovek lidí kteří se vinou nezodpovědného rozhodování magistrátu dostali do úzkých a sami se tak stali nedobrovolnými zajatci tentokrát v zájmu většiny. Jako by Lahovice měly zůstat jen šmouhou na okně projíždějících automobilů.



Co na to ale všechno lahovičtí? Střídá se v nich vztek s nepochopením a pocity bezmoci. Bezmocní ale zdaleka nejsou. To si již mnoho mocných uvědomilo. A bude záležet jen na nich zda vztek a nepochopení nepřevládne.