PEARL JAM – den po té

KDY - 22.9.2006 - Vím že je trošku pozdě, ale jak jinak vyjádřit radost z koncertu na který se člověk tak dlouho těší než po něm. Myslel jsem si že po letošním koncertu Erika Claptona mne hned tak nic pozitivně nepřekvapí a to se radši nezmiňuji o z druhé strany naprosto otřesném zážitku kterému se snad ani nedá říkat koncert kapely Guns´n´Roses. A tak jsem se rozhodl napsat velmi kladnou „kritiku“ koncertu který se konal 22.9.2006 v Sazka Aréně.

Čím začít. Předkapelou? Tu pro dnešek vynechám. Nejsem možná správným příznivcem tzv. „Grunge Rocku“ ale Pearl Jam poznám popravdě po prvním tónu a když ne tak určitě po melodickém lehce nakřáplém hlase frontmana skupiny Eddieho Veddera. A tuhle muziku si opravdu rád vychutnám.
<br>Dlouho očekávaný koncert začal v půl deváté po té co „bedňáci“ odklidili a připravili pódium po předkapele. Kapela nastoupila za obrovského řevu fanoušků a téměř z fleku vystřihla jednu skladbu ze svého posledního alba. Sotva kapela skončila vytáhl Eddie z kapsy složený papír a myslím že celkem dost překvapil fanoušky nepříliš plynulou, ale přesto srozumitelnou češtinou. „Ahoj, jsem rád že jsem tady a těší mně že nás máte rádi„ a z fleku vystřihli další pecku. O celkem rychlém začátku kapela jako by zvolnila a míchala své nové skladby se staršími peckami na které desetitisíce diváků v hale samozřejmě také čekali. Písničky jako „Dead Man“ nebo „Daughter“ při které si dokonce diváci v sále zazpívali sami celou jednu sloku měly myslím stejně nejvetší úspěch. A přál bych Vám slyšet s jakou radostí „spolupracovali“ diváci v sále s kapelou a kapela s nimi. A přiznám se, zazpíval jsem si taky!!! A s chutí!!!
<br>Co bych ale rozhodně za letošní sezonu hrozně rád vyzdvihl byl zvuk. Konečně zažila letos Sazka Arena pana zvukaře. Opravdu klobouk dolu. Ozvučit tuto velkou halu s množstvím prvků které zvuk rezonují v hloubkách a tříští ve výškách není opravdu žádná legrace a vyžaduje dost často rychlou a razantní ruku na mixážním pultu ovládajícím kilo-Wattová zařízení produkující ohlušující zvukové vlny. Ten kterého si kapela přivezla do Prahy to opravdu uměl. Sice se občas stalo že zejména na začátku písničky zvuk občas vylétl mimo hranice přesto zvukař zjednal ihned po prvních taktech nápravu. Tím nechci říci že by se zvuk změnil k neposlouchatelnosti. To určitě ne. Například koncert Guns´n´Roses byl neposlouchatelný od začátku do konce a řekl bych že síla třeštění nejen vracejícího se z konstrukce přesahovala všechny možné hranice. Ať už estetické, tak i lidského sluchu. Dokonce si troufnu tvrdit že zvuk Pearl Jam byl v mnoha ohledech o dost lepší než jaký předvedli zvukaři nejen Erika Claptona ale i jiných letos vystupujících skupin.
<br>A vím že už jsem se o atmosféře koncertu zmiňoval, ale nedá mi to a ještě se k ní vrátím. Sjezdil jsem hodně koncertů a možná si jen namlouvám že tedy zvládnu nezaujatě ohodnotit jaký tento koncert byl. Už dlouho se mi nepovedlo být na koncertě přilepený k podlaze s pocitem že opravdu odsud se mi vůbec nechce. Eddie občas mezi písněmi vytáhl z kapsy svůj kus papíru a zacitoval jaká to píseň teď vlastně bude. A tak když se popáté za sebou ozvalo „Tahle píseň bude o muži“ ozval se halou bouřlivý výbuch smíchu. Ne, hanlivý ale milosrdný a srdečný. Ovšem celou situaci zazdil teprve hláškou u následující písně protože: “ Tahle píseň bude o ženě”. Musím se přiznat překvapilo mne s jak se perfektně „Chlapec co nikdy nespí“ popasoval s českým „ž“ což je pro angličtináře hotové peklo. Po první hodině koncertu následovala asi dvaceti minutová pauza na přípravu akustických skladeb. Po celou tu dobu nepřestával sál bouřit a vybízet kapelu k návratu zpět na pódium. Opravdu se mi velmi líbilo s jakou pokorou známou od opravdu profesionálních (spíše vážnějších) muzikantů předstupovala kapela k divákům. Během chvilky zvládli ovládnout každého z hostů.
<br>No a co na závěr? Myslím že pro mě byl tenhle zážitek „KONCERTEM ROKU“. A tak jsem se rozhodl pro vás připravit i pár chuťovek které jsou sice z jiného koncertu přesto dokladují jak je fajn zajít si na tuhle partičku ze Seattlu. A kdo ví, třeba někoho nakazím a na tom příštím o sebe zakopneme v hledišti.
<br>
<br>
<br>Mějte se fajn a pozorně poslouchejte..
<br>
<br>
<br><a href="downloads/black.wma">zkuste ZDE</a>
<br>
<br>