Kam se zajít podívat.

20.10.2003 - V dobách které neznají již ani naši dědové stával na místě dnešního soutoku vodní mlýn. Mnoho se toho o něm nedochovalo. Snad jen že to byla stavba postavená na naší straně řeky na dřevěných pilotech. Roubená s velkým mlýnským kolem. Systém říčního náhonu můžeme také jenom odhadovat. Logicky zde ale musel stát ještě dříve než celé Lahovické panství koupil Karel Oettingen – Wallerstein který roku 1829 nechal přenést říční koryto dále od svého sídla ve Zbraslavském zámku.

Pravděpodobně se tomu stalo tak že během některé povodně si řeka prorazila část svého nového koryta do Vltavy blíže k Radotínu skrze panské polnosti. Majitel panství Karel Oettingen – Wallerstein zřejmě usoudil že nové řečiště by mohlo znamenat i během povodní jisté odlehčení pro celou oblast nebo zvítězila i možná představa slepého ramene řeky před panským dvorem se zahradami Zbraslavského zámku, a přikázal tedy přeložiti řeku Berounku dále k Radotínu a Chuchli. Následkem toho byla ale vesnice Lahovice rozdělena na dvě části spojené mostkem. Lahovice byly relativně velkou obcí. Obyvatelstva čítalo se 253 lidí ve více než třístech staveních v nichž velkou měrou vzkvétala řemesla košíkářská a rybářská. O dost menší Lahovičky byly sídlem jen několika hospodářských dvorů.

Zemědělská půda v celém panství vždy patřila mezi tu nejlepší. Obrovský dílem se o to zasloužily časté povodně které s sebou přinášely mnoho živin a kvalitní půdy. Dříve se nikdo nebál Kyanidů a transformátorových olejů. Voda která sebou brala vše co jí stálo v cestě tak s sebou nesla obsah maximálně vyplavených septiků či hnojních jam. Ty spolu se sebranou zemědělskou půdou z polí nad soutokem byly nejlepším hnojivem jaké si tehdy mohl kdo představit. Zpravidla několik desítek let po velké povodni dosahoval celý katastr extrémně vysokých výnosů při pěstování zemědělských plodin. Dobrá úroda a blízkost řeky tak sebou nesla i potřebu následné úpravy pícnin. Zřejmě proto vznikl právě tento mlýn na tak nebezpečném místě. Musel se tedy jeho provoz velmi vyplácet když se jeho majiteli osvědčilo postavit a vždy jej opravovat po povodních přímo v korytě tehdejší Vltavy.

Jak mlýn skončil to zatím nevím. Pravděpodobně byl smeten jednou z velkých povodní 19. století. Možná to bylo roku 1843 a nebo možná roku 1890. Nikdo neví. Možná byl ale smeten průmyslovou revolucí, nebo byl zrušen zámeckým pánem při překládání soutoku Berounky. Co ale víme dnes je, že po roce 1890 kdy byly Lahovičky a Lahovice na čas smeteny z map se o něm žádné materiály nezmiňují.
Nyní se vraťme ale do současnosti a k tématu tohoto článku.
To je kam se jít podívat.

Běžte se podívat k řece! Slýcháme od svých rodičů a příbuzných o místech kde se říkalo mezi piloty. O místech kde se při plavání dalo zavadit o několik dřevěných konstrukčních trámů které nyní vyčnívají z nízké hladiny řeky jako svědci dávné minulosti Lahovic. Svou cestu začněte u nového Lahovického mostu v Lahovičkách a pokračujte podél řeky Berounky až k místu kde začíná soutok obou řek. Sejdete-li o pár metrů blíže k řece a půjdete-li dál směrem ku Praze uvidíte už z dálky místo kde z vody trčí několik trámů. Navíc přesně u prvního z nich je k vidění původní konstrukce zřejmě příjezdové cesty. Je vyrobena z několika podélných trámů které jsou zalité něčím co připomíná beton. Respektive tím co kdysi nahrazovalo beton. Zajímavá je kvalita tehdejší práce a dokonalé zpracování dřeva neboť materiál ve spojích se nerozpadá a namořené dřejo je velmi pevné a tvrdé až dosud. Přes několik staletí.

Jedinečný pohled do historie bude k vidění pouze do doby než na Modřanském jezu zase zvednou hradlo. A to má být již na konci tohoto týdne.