A DOST!!!!!!!!!!!!!

8.5.2003 - Policejní vozy, policisté v civilu, legitimování účastníků, pořizování videozáznamů, monitorování pohybu účastníků. Tak vypadala včerejší pietní vzpomínka na 41 popravených Lahovických občanů 7. května 1945. Chyběla snad jen vodní děla, policejní obrněnce a kordony policistů s obušky. A samozřejmě starosta obce.

<img border="0" src="images/galerie/pomnikmala23.4.jpg"><br>
<br>Připomenu jen krátce události roku 1945 které nutí jako každý rok k účasti širokou Lahovickou obec. V ranních hodinách téhož dne před 58 léty vyrostla na okraji starého Lahovického mostu barikáda která měla zpomalit postup záložních motorizovaných jednotek SS z prostoru Zbraslavi na Prahu. Lahovický most byl na svém místě strategickým bodem neboť v celém okolí byl k dispozici jen Radotínský přívoz a nejbližší přemostění na druhý břeh Berounky byl až v Karlštejně. Na Modřanské straně kladli domobranci tuhý odpor a tak bylo zapotřebí uvolnit cestu pro pomoc německým jednotkám bránícím Prahu před všelidovým povstáním právě Lahovickým mostem. Na straně obránců stála skupinka vojáků Vlasovovy osvobozenecké armády a skupina místních občanů doplněných o několik dobrovolníků z okolních obcí. Špatně vyzbrojení domobranci se pokusili během souboje vyhodit most do povětří ale nedostatek vhodné trhaviny způsobil jen malé škody a tak byli domobranci během několika desítek minut zabiti či zajati. V závěru bojů byl však zastřelen i jeden z důstojníků útočící jednotky. To německé vojáky a příslušníky „Hitlerovy mládeže“ rozlítilo natolik že rozpoutali doslova peklo. Zajatí obránci byli popraveni v prostoru osady „Ahoj“. Přibližně 35 Lahovických občanů bez rozdílu pohlaví či věku bylo vyvlečeno ze svých domů na ulici a popraveno jakýmkoli možným způsobem. Aby toho zvěrstva ještě nebylo dost byli jejich ostatky rozježděny pásy tanků. Konečný součet obětí byl tedy:
<br>
<br>41 Lahovických občanů ( od 9-ti let {Václav Linhart – zastřelen} až do 75 {p. Elmer – utlučen v sudu})
<br>3 občané z okolních vesnic
<br>17 vojáků Vlasovovy Osvobozenecké Armády a Bulharské královské armády
<br>
<br>Toto číslo však nemuselo být konečné. Vojáci pomalu přicházeli odvléci další skupiny obyvatel naší obce když zazněl signál a nikdo dones neví proč vojáci nasedli do svých transportérů, tanků a vozidel a odjížděli směrem na Prahu.
<br>
<br>Celkovým počtem zavražděných civilních obyvatel se tak Lahovice a Lahovičky postavili na druhé místo hned za oběťmi z Lidic.
<br><img border="0" src="images/galerie/pomnik.JPG"><br>Pietní vzpomínka uspořádaná Lahovickými občany a APP začala krátce po tři čtvrtě na pět odpoledne 7.5.2003 v prostoru Lahovického pomníku. Ten se během několika posledních dnů stal terčem kritiky občanů vůči obecní samosprávě neboť v jeho prostoru vyrostla skládka stavebního materiálu. Obecní úřad však stále nepodnikal nápravné kroky a městská policie obcházela celé staveniště bez povšimnutí po řadu týdnů. <br><img border="0" src="images/galerie/pomnik2.JPG"><br>Během začátku byly složky policie městské i státní požádáni o zastavení provozu na Strakonické ulice na dobu pietní minuty ticha a k zaznění státní hymny na počest obětí. Po té co příslušné orgány nereagovaly byl zahájen  obřad narušovaný hlukem automobilů a stavební techniky. Pietní vzpomínku narušil snad jen příchod úředníků magistrátu kteří prohlásili celou akci za nepovolenou a vyzvali přítomné k opuštění prostoru čehož nikdo neuposlechl. Po ukončení obřadu vystoupili se svými projevy řečníci APP kteří připomněli oběti které přinesly tyto dvě malé obce na oltář svobody a náš marný boj za zrušení přehrady ZBRASLAV – LAHOVICE – VELKÁ CHUCHLE – RADOTÍN. Celá akce byla natáčena policejními kameramany a sledována osobami v civilu kteří monitorovali pohyb přítomných. Po ukončení vzpomínky byli vyzváni přítomní občané k protestnímu vstupu do vozovky Strakonické ulice ve směru do Prahy aby tak protestovali za svá práva. Celou akci střežilo kolem sta policistů kteří v policejních dodávkách a autobusech čekali v prostoru Malá Chuchle a Zbraslav. Přibližně čtyřicet policistů se pak v prostoru obce pokusilo protestní průvod občanů přerušit. Marně. Místo toho aby k nim protestující došli občané přelezli svodidla a pokračovali ve svém pochodu po druhé straně vozovky ve směru od Prahy. Policisté pak protestující odřízli v prostoru Lahovického mostu a vytlačili je zpět k pomníku padlých. Zde pak byla celá akce ukončena. Protestující se pak pokojně rozešli do svých domovů.<br><img border="0" src="images/galerie/pomnik3.JPG"><br>Dne 8.5.2003 však proběhla druhá pietní vzpomínka. Tentokrát pořádaná obecním úřadem. Nebudu soudit zástupce obce za to že tuto akci uspořádali až den po výročí této tragédie i když mne osobně napadá asociace k Rudé Armádě která také přijela pomoci až den později. Co ale zřejmě nezapomenu je přístup Zbraslavské radnice neboť ta celou pietní vzpomínku pořádanou ( již oficiálně ) neoznámila vzpomínajícím občanům ani formou písemného pozvání na informační tabuli. Snad proto byla účast Lahovických občanů spíše sporadická. Sešlo se nás možná deset. O celé akci jsem se dozvěděl jen náhodou. Další kapka do přelitého poháru trpělivosti byla však neúčast Zbraslavského starosty. Myslím že tento fakt je k vrchnímu představiteli místní samosprávy neodpustitelným. Možná však ukazuje jeho vlastní zájem o naši obec. <br><img border="0" src="images/galerie/pomnik4.JPG"><br>Mohu-li shrnout poděkuji policistům. Těm kteří se v samém závěru omluvili za provádění rozkazů které dostali. Děkuji všem Lahovickým občanům kteří se zúčastnili obou akcí a přišli si připomenout oběti květnového masakru v Lahovicích. Rád bych poděkoval panu místo-starostovi Touškovi který spolu s několika dalšími zaměstnanci úřadu přišli uctít památku obětí naší obce. I když o den později.<br><img border="0" src="images/galerie/pomnik5.JPG"><br>Komu nepoděkuji? Řidičům za nadávky a hrozby ( „My vám ty vaše držky rozbijeme“ ) zaměstnancům Pražských kanalizací ( za dnešní výrok “Zasraní demonstranti kvůli nim sme včera ani dneska nemohli dělat“ ). Možná si i pan Toušek všiml hnědých „nášlapných min“ decentně překrytých toaletním papírem které tam zanechali právě zaměstnanci Pražských kanalizací. Možná zakopl o vyvrácený stožár nebo málem spadl do hlubokého příkopu lemujícího toto pietní místo. Nepoděkuji tomu který vedl celou operaci na straně policie neboť velmi významně ohrozil zdraví i životy protestujících občanů stažením vozů bránících najíždění nevrlých řidičů do občanů. Celá tato policejní akce velmi silně připomínala jednání policie před třinácti lety. Naprosto neuvěřitelně pak působila infiltrace civilních zaměstnanců MV mezi vzpomínající občany. Čekající autobusy s policisty v záloze. Zásadně pak protestuji proti jednání magistrátu a přístupu jeho zaměstnanců.<br><img border="0" src="images/galerie/pomnik6.JPG"><br><img border="0" src="images/galerie/pomnik7.JPG"><br>Závěrem: V roce 1946 se vzpomínkové tryzny v Lahovicích zúčastnilo 12.000 lidí. V následujících letech bylo naprosto samozřejmé zastavení provozu na Strakonické ulici na dobu pietní vzpomínky. Nikdo ani komunisté si nikdy netroufl podobné perzekuce občanských práv.  Doba se zřejmě změnila. Tedy možná. Vyrostla nová garnitura a s ní nové pořádky neštítící se ani bojkotu takové akce. Stydím se, hluboce za tuto zemi, za tento lid a za oběti které přinesli občané Československé republiky pro tento komunismem a postkomunismem zkurvený národ.<br><br>8.5.2003<br><br><img border="0" src="images/galerie/pomnik8.JPG"><br><img border="0" src="images/galerie/pomnik9.JPG"><br><img border="0" src="images/galerie/pomnik10.JPG">